• Lucie Úblová

2020: Jak se nezbláznit?

Pojďme si karanténu a její psychologické vlivy představit na příkladu Lenky. Lenka přišla o polovinu pracovních zakázek, druhou polovinu dělá v rámci home office. Přiblížíme si vývoj její karanténní psychiky v pěti fázích.

Fáze 1: Lenka je nadšená, kolik má času.

Jsou lidé, kterým vlastně karanténa až tak nevadí. Je tu jeden zajímavý psychologický paradox. Někdy čím víc tlaku na výkon, úspěch a celkově "dělání" cítíme, tím míň se nám něco dělat chce. A naopak.. Čím menší tlak (nebo očekávání) je, tím spíš se nám chce dělat kdeco. Celkem zajímavé, co myslíte? Máte to taky tak a nebo preferujete trochu toho tlaku a biče?

Pozitivní myšlenka pro fázi 1: Je to paradox, když člověk udělá víc smysluplných věcí v karanténě než na svobodě.

Fáze 2: Lence začíná docházet, že neví, jak dlouho to celé bude trvat a jaké budou následky. Cítí nejistotu a úzkost.

Jsem všemi deseti pro to chtít mít v životě nějakou vizi. Vytvářet si to tady podle svých představ krok za krokem. Nenechat věci náhodě. Někdy je ale lepší tu otázku CO BUDE? (ve vztahu, v kariéře, se zdravím, s koronou..) odložit stranou. Zvlášť, když jsme vyčerpaní, unavení a špatná nálada se nás drží už trochu déle.

Zkuste si třeba říct, že si na následující týden "zakážete" řešit budoucnost (pokud to jen trochu jde). A budete se místo toho soustředit na to, jak se co nejlépe postarat o sebe a své aktuální potřeby. Určitě to není způsob, jak žít celý svůj život. Ale někdy je to fajn zkusit. Zvlášť, když to často neděláte. Protože jste příliš zaneprázdnění řešením toho, co bude.

Pozitivní myšlenka pro fázi 2: Zkus se netrápit tím, co bude za rok. Za měsíc. Za týden. Soustřeď se na to, jaký si uděláš dnešek.

Fáze 3: I když Lenka dělá, co může, stejně si někdy připadá jako na pokraji šílenství. A to ji štve.

Se svými emocemi se nemůžete hádat. Naopak. Pokud se vám vaše emoce nelíbí, bojujete s nimi nebo se jim chcete vyhnout, můžete si přivodit tzv. emoční labilitu. Ta se projevuje třeba tak, že nejdřív cítíte kvůli něčemu strach, pak cítíte vztek že cítíte strach, potom cítíte lítost že cítíte vztek a nakonec skončíte u smutku z toho všeho.

Zkuste si "dopřát" jakoukoli emoci, které v souvislosti s nastalou (nebo jakoukoli jinou nekoronovou) situací cítíte. Cítíte se nějak nepříjemně? Fajn, první krok máte za sebou, emoce jste si všimli. Zkuste druhý krok - pojmenovat ji. Do jakého základního druhu emoce patří (vztek, strach, smutek, stud/lítost)?

A zatřetí, zkuste ji normalizovat. Zkuste sami sebe pochopit. Zkuste shovívavě a laskavě uznat, že je tady pro tu emoci místo. Že se neobjevila jen tak pro srandu. Že tuto emoci dost možná právě v tento okamžik cítí miliony jiných lidí po celém světě.

Dejte té emoci chvíli prostor a potom jděte něco dělat. Buď něco užitečného a nebo něco příjemného. To je v kostce návod na to, jak se "vypořádat" skoro s jakoukoli emocí.

Pozitivní myšlenka pro fázi 3: Neexistují žádná pravidla na to, jak se cítit při pandemii. Cokoliv co právě teď prožíváš je reálné, opodstatněné a pochopitelné.

Fáze 4: Lenka si už zkusila nadšení i trápení. Teď se chce ustálit v nějaké udržitelné poloze. Jinými slovy - chce být v produktivní pohodě, kdykoliv to jen jde.

Úryvek z rozhovoru pro Lidové Noviny: Základem je podle psycholožky a koučky Lucie Úblové pravidelný spánkový režim. „Ideální je chodit každý den do postele ve stejnou hodinu. To samé platí také v případě ranního vstávání. Důležitá je pravidelnost,“ řekla serveru Lidovky.cz Úblová. Za zcela klíčovou považuje také ranní a večerní rutinu. Může to být třeba krátké protažení hned po probuzení nebo pár stránek oblíbené knihy před spaním.

Dodržování drobných rituálů může podle Úblové výrazně zjednodušit samotnou práci, která je v prostředí domova náročná. „Já mám například nastavený časovač na třicet minut. Každou půl hodinu zavibruje a to je pro mě znamení, že mám vstát od počítače. Třeba se trochu protáhnout, dát prádlo do pračky nebo vytáhnout nádobí z myčky. Zkrátka se zvednout a jít něco dělat,“ popisuje Úblová. (Moje pozn.: výrazně to snižuje problémy související s dlouhým sezením, třeba staré známé bolesti zad či očí.) Doplňuje, že je důležité oddělit práci a volný čas. To znamená pevně si stanovit pracovní dobu třeba do šesti hodin a potom si naordinovat nějaké zábavné aktivity. „Ideálně se věnovat rodině, kreativní činnosti nebo si odpočinout u filmu či seriálu,“ dodává.


Zásadní je také udržovat pořádek. „Večer po dokončení práce doporučuji uklidit pracovní stůl a naplánovat další den. Můžete si také třeba připravit uklidňující čaj,“ říká psycholožka Úblová a dodává, že bychom měli současnou situaci vnímat spíše jako příležitost než jako problém. „Mnoho lidí naříká celý rok, jak jsou zaneprázdnění a nemají čas. Vzpomeňme si teď, na co jsme neměli čas, a začněme se tomu věnovat. Může to být třeba nedočtená knížka, online kurz nebo malování. Je to příležitost dohnat nějaké resty a věnovat se svým koníčkům. Nejlepší je ten čas nepromarnit,“ radí.

Pozitivní myšlenka pro fázi 4: Mojí nejlepší radou pro tento čas je nepromarnit ho. Mít sebedisciplínu a zároveň být vůči sobě i ostatním laskavý.

Fáze 5: Lenka je tak nějak stabilizovaná, ale stále ji chmur někdy přepere.

Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí. Upřímně tomu věřím. Jen je třeba tomuhle přístupu jít trochu naproti, "pomoci" mu. Zbytečně se ve svých chmurech nekoupat. Aktivně v situaci hledat i to dobré. Ale taky pokorně chápat, že často to dobré není vidět hned. Že potřebujeme nějaký časový odstup a nadhled.

Pozitivní myšlenka pro fázi 5: Výzvy nám nejsou předloženy proto, aby nás zničily. Jsou tu, aby nám pomohly vyrůst a zesílit.

S touto myšlenkou bych dnešní článek ráda ukončila.

Doufám, že se vám líbil a pomohl cítit se o trochu lépe. :-)

PS: Ti nejpozornější si možná všimli, že něco z článku už četli na Instagramu - je to tak. Vzala jsem 5 příspěvků, které dostaly nejvíc lajků a sdílení a propojila jsem je. Chtěla bych moc poděkovat všem z vás, kteří příspěvky sdílí a šíří tak inspiraci, motivaci a naději dál. Vážím si toho.

PPS: Před 6 týdny jsem vám v mailu a na sociálních sítích poprvé pověděla o tom, že píšu knihu o emocích a brzy vám z ní představím úryvek, aneb emoční tahák zdarma. Omlouvám se, že pro vás tahák zatím nemám. V průběhu psaní jsem formulovala novou emoční teorii a tu potřebuji konzultovat s dalším odborníkem. To je v tomto období těžké, a tak je proces tvorby na pár týdnů pozastaven. Ale to mi nezabránilo psát dál, jen něco trochu jiného. Mohu zatím prozradit, že to bude hlavně pro ženy. A bude to fakt pěkné, jedinečné, užitečné, chytré a roztomilé. :-) Coming soon.

__________


Líbil se vám tento článek a rádi byste čas od času dostali ode mě na e-mail nový? Přihlaste se k odběru zde. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se nemusíte o nic bát, slibuji!

62 zobrazení
Coach & Psychologist in English Prague

​© 2013 - 2020    Lucie Úblová, M.A.  |  Kouč a psycholog  |  Praha 1

  • Facebook
  • Instagram