Malé sebevědomí, strach a prokrastinace

Nejčastěji s klienty řešíme vztahy. V závěsu jsou tři témata: nízké sebevědomí, strachy/úzkosti a nízká sebedisciplína, prokrastinace či lenost.

Je běžné, že si psychologové v rámci své práce s klienty formují různé teorie. Jedna z mých mnoha teorií na základě intenzivní šestileté praxe je, že malé sebevědomí, velký strach a prokrastinace jsou vlastně sourozenci.

Mnoho lidí se upne na jednoho jako na „zloděje svého štěstí“, ti bystřejší se občas sami sebe ptají, jestli se to náhodou nějak neprolíná. Mají pravdu, prolíná, chodí spolu dokonce za ručičku. Vysvětlíme si proč.

Malé sebevědomí, strach a prokrastinace jsou sourozenci. Objeví se jedno, další dvě na sebe nenechají dlouho čekat a bum, máme trojčata.

Nejprve ale musíme všechny tři fenomény normalizovat a nastavit si zdravé, realistické očekávání.

Strach je běžná emoce, patří k nám asi jako ruce nebo oči. Nechtějte se strachu zbavit, nepovede se vám to. Máte pocit, že se vás strach netýká? Pak se nacházíte někde vysoko na psychopatickém spektru. To není dobře. Tedy ne až tak pro vás, jako pro vaše okolí.

Nízké sebevědomí – pochybnosti o sobe opět zcela patří k normálnímu člověku. Je přirozené, že nechceme dělat zbytečné chyby, že chceme, aby nás okolí mělo rádo, že chceme být zdraví, hezcí, úspěšní a zabývat se něčím smysluplným. Když nějaká oblast pokulhává, může to sebevědomí ovlivňovat. To je normální a logická reakce naší psychiky.

Prokrastinace, nízká sebedisciplína či lenost – to jsou jevy, které k nám patří od nepaměti. Jsme nastaveni tak, abychom chtěli získat co nejvíc za co nejmenší námahu. Tenhle přístup ale vždy nevede ke spokojenosti. Spíš to tak máme naprogramované proto, abychom se zbytečně neuhnali, když to není potřeba a šetřili síly na horší časy.

Tak jsme si teď ujasnili, že je většina z nás úplně normálních. Co když nám to ale stejně vadí? Co když nechceme být „jen normální“? Nebo co když cítíme, že nám to malé sebevědomí, velké strachy a častá prokrastinace až moc zasahují do života? Gratuluji, chcete od života víc. A to je dobře!

Co s tím tedy dělat? Zkuste začít tím, že přestanete tyto tři sourozence vnímat jako nepřátele. Podívejte se na ně jako na informátory, kteří vám chtějí něco říct, na něco upozornit.

Obvykle půjde o to, že po vás vlastně chtějí nějakou změnu. No ale však to vy chcete taky, ne? Takže nejde o nepřátele, naopak – mají stejný cíl jako vy! A to je zlepšit se. Mít hezčí život.

Takže co vám chtějí sourozenci říct? Co vám našeptává třeba pocit nízkého sebevědomí? Co by ten pocit řekl, kdyby mohl mluvit? Možná: „No, já totiž nevím, na čem bys to své zdravé sebevědomí chtěla stavět...“ Aha!

Takže o čem to je? Je to o tom, že si musíte jednou provždy uvědomit, že už jste vlastně leccos v životě zvládli a dokázali, takže začít sebevědomí stavět na tom? Nebo vám opravdu chybí materiál na stavbu, takže je potřeba se dát do práce?

Co vám našeptává strach? „Chceš se pustit do podnikání, ale co když to nevyjde?“ Tady člověk potřebuje použít hlavu a racionálně posoudit, jakou má ten strach funkci. Chce vás odradit od hlouposti nebo spíš jen podpořit v obezře