Opravdu je problém v sebevědomí?

Je opravdu sebevědomí co, to byste měli posílit, abyste byli šťastnější?

Sebevědomí je jedno z těch nejčastějších témat, se kterými za mnou lidé chodí. To téma je tak důležité a pro mnoho z nás až fascinující. Sebevědomí je takové pozlátko, o kterém kdekdo sní. Srovnává si své s tím, které mají ostatní. Někteří utratí obrovské množství peněz, aby ho získali (skrz nové auto, značkové oblečení atp., což, mezi námi, není ta nejlepší cesta).

Ti samí lidé možná budou mít problém odpovědět na otázku, co vlastně sebevědomí znamená. Nedivím se jim. Co článek, to názor. Co člověk, to jiný úhel pohledu. Tímto úvodem chci zkrátka říct, že jde o téma obsáhlé. Ráda bych vás v článku uvedla do toho, jak se na sebevědomí dívám já.

Jde o můj osobní názor, není významně opřený o jinou teorii nebo výzkum. Je v něm zaneseno 18 let zájmu o seberozvoj, magisterské studium psychologie, dvouletý koučinkový výcvik, individuální práce s více jak 700 klienty a 5000+ konzultací za posledních 9 let. Myslím si, že to je celkem bohatá rodná půda na to, abych vám mohla předat svoji teorii.

Sebevědomí vnímám jako ingredienci jednoho širšího tématu, kterým je vztah k sobě. Vztah k sobě je vlastně takový balíček několika věcí, který ovlivňuje každou oblast našeho života. Předurčuje naši spokojenost, zdraví, kvalitu našich vztahů a všechno ostatní.

Zjednodušeně – tak, jako máte nějaký vztah ke své kamarádce:

– nějak ji máte ráda,

– něco si o ní myslíte,

– nějak jí důvěřujete,

– něco o ní víte/nevíte.

Tak je to i se vztahem k sobě samé. Vztah k sobě rozděluji na osm hlavních pilířů.

Osm pilířů podle Lucie

1. SEBEVĚDOMÍ

Jak slovo napovídá, jde o vědomí sebe sama. Tedy jak moc se znám? Vím o svých silných a slabých stránkách? Dovedu s nimi pracovat ke svému prospěchu? Úkazem vysokého sebevědomí může být i to, že když mě stresují a nejdou mi prezentace, tak to o sobě vím, nehrnu se do toho a nedělám si hlavu. Spíš se soustředím na to, co mi jde.

2. SEBEDŮVĚRA

Když už vím, co mi celkem jde – opravdu si v tom věřím? Nepochybuji nad sebou zbytečně? Nemám imposter syndrome (syndrom podvodníka) – co když se přijde na to, že jsem vlastně úplně neschopná? A pak je tu ještě hlubší forma sebedůvěry – věřím, že všechno nakonec nějak zvládnu? Věřím, že jsem schopná svůj život tady prožít důstojně? Nejsem neustále z něčeho úzkostná?

3. SEBEÚCTA

Vážím si sebe sama? Vážím si svého života, své psychiky, svého těla a svých dovedností? Vážím si svého času a energie? Umím odpočívat? Umím odmítat toxické lidi a aktivity, které mě neobohacují? Umím říkat ne? Umím se za sebe postavit v konfliktu nebo při nějaké nespravedlnosti? Anebo ze sebe dělám rohožku? Umím (sebe)úctu podněcovat nejen u sebe, ale i u lidí znevýhodněných, starých, u žen, dětí a němých tváří (zvířat)?

4. SEBEPŘIJETÍ

Dovedu se přijmout taková, jaká teď jsem? Dovedu vidět své nedostatky, ale nemučit se za ně? Přijímám své současné já ve formě, v jaké právě je? I přesto, že se přijímám – chápu, že růst je pro mě nejen dobrý, ale spíš nezbytný? Dovedu vzít kritiku konstruktivně a tak, aby to příliš nezamávalo s mým sebepřijetím? Umím zamávat šátečkem lidem, kteří mé opravdové já nepřijímají?

5. SEBELÁSKA

Mám se ráda? Jsem na sebe hodná? Nekritizuju se příliš? Chovám se k sobě laskavě, štědře a shovívavě? Mluvím k sobě tak, jak by