Mají předsevzetí smysl a jak vlastně na ně? Co když nás brzdí prokrastinace? Na tyto a další otázky odpovídám v rozhovoru pro Týden.cz. Děkuji za něj Lence Jančarové.
Měsíc plný předsevzetí. Tak by se dal jednoduše označit leden, kdy se většina z nás snaží hubnout, nekouřit nebo pravidelně sportovat. Do druhého únorového týdne ovšem už čtyři pětiny z těch, kteří si předsevzetí dali, své plány vzdávají. Jak si správně stanovit cíle a vytrvat? A dá se porazit prokrastinace? Nejen to prozradila v rozhovoru pro on-line deník Týdne.cz psycholožka a osobní koučka Lucie Thomas (roz. Úblová).
Podle posledních průzkumů si dává novoroční předsevzetí více než polovina Čechů. Myslíte si, že to má nějaký význam?
Je to pravda, lehce nad polovinu lidí si dává předsevzetí a asi deset procent je pak skutečně splní a někam je to posune. Rozhodně si myslím, že to smysl má. Je lepší si dát nějaké než žádné, doporučuji zvolit jedno nebo dvě. Důležité je si své cíle stanovit správně. Často si lidé dají jako předsevzetí něco, co si myslí, že by dělat měli, ale vlastně to dělat nechtějí. Předsevzetí se mnohdy týkají zdraví, takže například více cvičit, zhubnout nebo konzumovat více zeleniny. Přijde jim to správné, ale ve skutečnosti je u nich třeba hodnota požitkářství silnější než touha zlepšit své zdraví. Zkuste tedy mít předsevzetí v souladu se svými hodnotami, případně si hodnotový systém „přeprogramujte“, ať už sami nebo s pomocí odborníka.
Cíle by tedy neměly být ani příliš vysoké?
Přesně tak, je lepší být realista. Výzkumy například říkají, že co se to-do listů týče, většina lidí má tendenci až dvakrát přeceňovat, co je možné za den stihnout. U předsevzetí je to podobné.
Jak by si měl člověk správně stanovit svá předsevzetí?
Tady bych mohla nabídnout otázky pro sebekoučování, které s tím pomohou. Zkuste se sami sebe zeptat: Co by mohlo z toho následujícího roku udělat ten nejlepší rok mého života? Za jakou jednu změnu v životě bych byla opravdu vděčná? Jaká jedna změna by mě mohla objektivně posunout? Čeho bych mohl jednou litovat, že jsem neudělal? Tohle jsou skvělé otázky, které pomohou si předsevzetí dobře vymyslet.
Mohou nedodržená předsevzetí vést až k úzkostem a depresím?
U někoho ano, u někoho ne. Je pravda, že přehnaná předsevzetí a ambiciózní cíle představují někdy formu sebetrýznění. Někteří lidé jsou zvyklí sami sebe shazovat, kritizovat se, nedoceňovat se a tím, že si na sebe vymýšlejí takové biče pak tvoří začarovaný kruh. Když ty věci totiž nesplním, tak mám zase důvod se kritizovat. Tedy ano, je dobré být realista a postupovat menšími, ale udržitelnými kroky.
Teď trochu opustíme předsevzetí. Jedním z novodobých problémů společnosti je takzvaná prokrastinace, tedy odkládání povinností na později. Na svých webových stránkách tvrdíte, že prokrastinace nutně nesouvisí s leností. Čím je tedy zapříčiněna?
Prokrastinace je systémový problém, většinou jde o více příčin dohromady. Stejně tak neexistuje jedna věc, kterou by se prokrastinace mohla odčarovat. Dám příklad: někteří lidé chtějí být dokonalí v každé životní oblasti. Reálně po nich sice nikdo tu dokonalost nechce, ale je to něco, co jim v posledních letech vnucují dokonalé fotky na sociálních sítích či různé příběhy o lidech, kteří se stali milionáři do patnácti let a podobně. Podporuje to v nich pak přístup „všechno nebo nic“. A když mají pocit, že nemůžou mít všechno – něco se jim zrovna nepodařilo nebo nemají dobrou náladu, tak se uchýlí k nic, tedy k prokrastinaci. Ale toto je jen jedna z možných příčin, je jich mnohem více.
Je podle vás možné se odnaučit odkládání povinností na později?
Úplně zbavit se toho nedá, ale jde to každopádně zlepšit. Jak už jsem říkala, je to systémový problém, takže nelze změnit jednu věc a myslet si, že tím odstraním prokrastinaci. Pomoci může vést si diář s to-do listy a cíli, mít pravidelný denní režim, chodit spát a vstávat ve stejnou dobu, dobře se stravovat, pravidelně sportovat. Když dobře funguje organizmus, tak je náš mozek spokojený, motivovaný a připravený se věnovat důležitým věcem.
Myslíte si, že je efektivnější zapisovat úkoly do papírového diáře nebo do mobilu?
Já osobně dělám obojí. Mobil mám u sebe pořád, takže tam kdykoliv můžu napsat nějaký nápad do poznámek. Papírová forma se mi ale osvědčila nejvíc, proto se ho také snažím nosit všude s sebou. Na každý den mám napsáno několik úkolů, které si postupně odškrtávám.
Není chaotický postup vyloženě součást povahy dotyčného? Lze takového člověka přeučit na plánovače?
Existuje osobnostní test, který je dostupný na www.16personalities.com. Ten rozděluje lidi na plánovače a na ty, kteří jsou spíše „nárazoví“, co se produktivity týče. Skutečně je to už součástí povahy a je velmi těžké to úplně otočit. S pomocí některých nástrojů je ale možné se stát lepším plánovačem. Konkrétně ten diář je nepřekonatelný nástroj, v tuhle chvíli ještě nikdo nevymyslel nic lepšího.
Jak se může člověk v novém roce motivovat k lepšímu výkonu a produktivnější práci? Máte vyzkoušená doporučení?
Jak už jsem zmiňovala otázky pro sebekoučování, ty mě mohou navést k tomu, co je pro mě důležité, a tam nebude s motivací takový problém. Skvělým motivátorem je nějaká vize, kterou když si představím, tak se mi velmi líbí. Například, když někdo chce zhubnout, může si pravidelně představovat, jak mu to bude příští rok slušet na pláži v plavkách nebo jak zase oblékne své staré džíny. Ta představa v nás musí probouzet příjemné pocity. Pro každého to bude něco jiného, jen na to přijít a pak si vizi často připomínat.
(aktualizováno pro blog v roce 2023)
Líbil se vám tento článek? Rádi byste čas od času dostali na e-mail nové články ode mě? Přihlaste se k odběru zde. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se nemusíte o nic bát, slibuji!