Štěstí je krásná věc. Přiznejme si ale, že média, seberozvojové knihy a různí guruové se nám snaží namluvit, že jde o jakési pozlátko, za kterým se musíme neustále hnát. Pro mnoho z nás se tedy hon za štěstím stal jakýmsi sportem, který buď aktivně provozujeme v životě, anebo v horším případě jen v hlavě...
Pojďme se podívat na dva zdravé a moudré přístupy, které nám pomohou se nezbláznit, zatímco se za štěstím ženeme.
První princip: Štěstí je jen pocit, nikoli trvalý stav
Být stále šťastná? Přiznám se, že jsem si osobně dlouho myslela, že to možné je. Tedy spíše, že by mělo být. Vždyť v knihách i na internetu je tolik tipů, jak být šťastný! Kdyby jen člověk měl čas a disciplínu těch 98 545 rad do života uplatnit, určitě by se ho štěstí drželo, že?!
Je tomu tak, že žijeme v úžasné době, kdy máme přísun seberozvojových tipů větší, než jsme schopni zpracovat. Nenechme se ale zviklat, ať tvrdí kdokoli cokoli. Tak jako naše těla nejsou uzpůsobená třeba k letu, tak naše psychika není uzpůsobená k trvalému štěstí. Často je to spíš naopak, ale o tom zase někdy příště.
Tak, jako se střídá den a noc nebo sytost a hlad, se střídají i naše pocity. A tak to má být. Opakujte se mnou: „Štěstí je jen pocit, nikoli trvalý stav.“
Druhý princip: Pochybnosti buď přijměte, nebo s nimi něco dělejte
Mnoho lidí si myslí, že kdyby nabyli ono kouzelné sebevědomí, pak by už nikdy necítili pochybnosti o sobě a následně by byli už navždy opravdu šťastní. No, ne tak docela.
Pochybnosti o sobě patří k pocitům každého psychicky zdravého člověka. Když to napíšu jinými slovy, nad sebou nikdy nepochybuje jedině hlupák nebo psychopat.
Ani bych nespočítala, kolikrát jsem za svou praxi slyšela: „Můžete mi poradit, jak se přestat srovnávat s druhými?“ Nemůžu poradit, jak přestat, protože to nejde a je to úplně normální. A je to otázka podobná jako: „Jak o sobě pořád nepochybovat?“
U těchto dotazů jde o podobný zdroj, ze kterého tazatel vychází: chce vlastně návod na to, jak se vyhnout nepříjemným pocitům spojeným se srovnáváním se a nízkým sebevědomím.
Správným řešením ale není těmto nepříjemným pocitům a myšlenkám uniknout. Nemít je. Necítit je.
Řešením je do určité míry je přijmout a do určité míry se sebou něco dělat, respektive na sobě zamakat (a o tom mluví Moudra #8 a #9). Opakujte se mnou: „Pochybnosti o sobě patří k pocitům každého psychicky zdravého a rozumného člověka.“
Nechci, aby lidé trpěli. Avšak pamatujme, že alespoň trošku utrpení patří do každého života.
Další dva mindset-changing přístupy ke štěstí najdete v Kapitole 24 mé knihy Moudra pro holky.
Komu by se dnešní článek mohl hodit? Přepošlete jim ho.
PS: Chtěli byste dostat na e-mail další články, až vyjdou? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!