Dnešní článek vám předá:
– co vede člověka k tomu jít si za něčím a kde na to bere motivaci?
– vývoj mé psychologické a psací dráhy v pár odstavcích
– 4 sebekoučovací otázky pro vás na téma „jak najít své proč“
Jmenuji se Lucie a bydlím v Praze. Vystudovala jsem psychologii na americké VŠ a absolvovala dvouletý výcvik v koučinku. Od roku 2014 mám soukromou psychologickou praxi na náměstí Republiky vedle Palladia. Pracuji s dospělými a mezi naše nejčastější témata patří seberozvoj a vztahy – partnerské a rodinné.
Syndrom vyhoření ve věku 27?
Svoji práci miluji a neměnila bych ji. Moje zapálení se nejspíš pozitivně projevuje i na pracovním výkonu a tak mám desítky hezkých recenzí na různých platformách. Toto nepíšu, abych se pyšnila (ale radost z toho mám! :-), spíš jako nastínění situace. Pozitivní ohlasy a word of mouth totiž vedly k tomu, že po pár měsících od založení praxe jsem měla plnou kapacitu a během tří let se málem dopracovala k syndromu vyhoření (ano, ten vás může potkat kdykoli, i ve věku 27 let).
Naučila jsem se víc odpočívat a postupně jsem zvedala sazby za sezení, abych trochu snížila neudržitelnou poptávku. Tím se začala měnit moje klientela. Nyní pracuji většinou s podnikateli, CEOs, právníky a známými osobnostmi. Pracuji s nimi ráda, protože když vyřešíme problémy klienta, jeho zlepšený psychický stav se začne odrážet nejen na tom, jak působí na rodinu a přátele, ale i na své leckdy početné zaměstnance či fanoušky a sledující.
Od problému k řešení
Člověk jako já, který má osobní rozvoj mezi hlavními hodnotami však nikdy nebude „v cíli“. To je plus i minus takové povahy. Chtěla jsem nějakým způsobem pomoct ještě víc, než jen „high-end“ klientům v poradně formou 1 na 1. Snažila jsem se přijít na to, jak podpořit všechny, kteří to potřebují a kontaktují mě. Když nás v roce 2020 zasáhl covid, tušila jsem, že psychika společnosti půjde rapidně dolů. A tak jsem začala psát knihu.
Rozhodla jsem se pro tu cílovou skupinu, která bývá psychicky zranitelná a zároveň otevřená k vyhledání pomoci – mladé ženy ve věku cca 15 až 35 let. Už tak se mnoho z nás potýká s nejrůznějšími tlaky společnosti, body image issues a 101 problémů s muži, ale k tomu ještě pandemie a karanténa? A tak vznikla moje kniha, Moudra pro holky.
Ve 25 kapitolách se snažím poradit se vším možným – hlavně s tím, kvůli čemu u mě ženy už od roku 2014 vyhledávají pomoc. Není napsaná jako typicky seberozvojová kniha, která jedno téma vezme a rozpracuje do hloubky. Je psaná celostně a ve spojitostech, neboť vše se navzájem ovlivňuje). Upřímně si myslím, že pokud si člověk něco řeší (ale není mu zase úplně nejhůř), dovede nahradit i několik sezení s odborníkem. Zároveň je psaná místy odlehčenou a vtipnou formou a nezapomněla jsem na pár osobních příhod pro dokreslení různých fenoménů (zatím u čtenářek nejvíc boduje, jak jsem sbalila Itala v Austrálii), které knize dodávají charakter.
Mladé dívky a ženy s nižšími platy/brigádou/na mateřské si ne vždy mohou dovolit mé služby. A tak mám opravdu velkou radost a pocit naplnění, že se mi podařilo tuto knihu dokončit, neboť za 649 Kč v elektronické podobě si může takovouto formu pomoci a podpory dovolit opravdu skoro každý.
Měla jsem tedy velmi silné PROČ a proto kniha vznikla za 8 měsíců. Jistě, nebylo to vždy jednoduché a mnohokrát jsem si říkala, proč jsem se do toho vůbec pouštěla, že bych jinak měla klid (tyhle pocity určitě taky znáte), ale zpětně jsem samozřejmě ráda, že jsem ten hlásek neposlechla.
Proces psaní knihy je však jiný příběh a já bych se chtěla vrátit k onomu PROČ a nabídnout vám pár otázek, které si můžete sami položit, pokud právě toto téma řešíte.
Sebekoučovací otázky pro vás
– Co umím o trochu lépe než ostatní a jak je to mohu naučit?
– Co mě na tomto světě/této společnosti trápí a rád/a bych pomohl/a to změnit?
– V čem jsem jiný/jiná a co tím asi „vesmír“ sleduje? Jak to mám využít k předání něčeho – a čeho?
– Jakým hodnotám opravdu věřím a chci je šířit dál (odvaha, laskavost, tvořivost...)?
Někomu tyto otázky mohou připadat strašidelné nebo na ně není vhodná doba. Potom není důležité si na ně odpovědět hned teď.
Spíš vás chci podpořit v tom, že pokud se u vás nějaké podobné objevují častěji, dejte jim prostor, zkuste se ztišit a zaposlouchat se do toho, co vám vaše srdce nabídne. Naše PROČ často nekřičí, ale šeptá. A když intuici poslechneme, psychika se nám odmění nábojem a motivací, které nás budou v procesu tvoření našeho PROTO doprovázet. U mě byla tím výsledkem jedna růžová kniha. Co to bylo (či bude) u vás? :-)
PS: Pokud se chcete na můj růžový klenot podívat a snad si ho i pořídit, slibuji, že nebudete litovat. Najdete v něm mimo jiné dvě celé kapitoly, které se tématu poslání, úspěchu či našemu „proč“, věnují. Cesta vede tudy.
„Naše PROČ často nekřičí, ale šeptá. Zaposlouchej se, jednej a budeš odměněn.“