Nestačí vám přátelé, které máte teď? Pocitově bys jich potřebovali mít víc, anebo je chtěli vídat častěji? A co když nemáte žádné kamarády a bojíte se, že vás nikdo nemá rád?
Pocit ne úplně uspokojivého sociálního života má mnoho lidí. Často i nějaké kamarády mají, ale není to ono. Přijde jim, že nemají s kým jít v pátek na drink nebo o víkendu vyrazit na výlet. Je potom snadné ve slabší chvilce propadnout bezmoci, sebelítosti a nejrůznějším pochybovačným myšlenkám.
Například:
– nikdo mě nemá rád,
– asi je se mnou něco špatně,
– nejsem dost zajímavá (možná i totálně nudná),
– nejsem dost hezká (možná i dost ošklivá),
– nejsem dost chytrá a bystrá v konverzaci (možná i celkem hloupá),
– nemám eleganci, šarm ani charisma.
Zkuste uhodnout, jak moc jsou tyto myšlenky užitečné. Pokud se jim budete věnovat dostatečně dlouho, můžete si i srazit sebevědomí na nulu. Zkuste se na to raději podívat takhle – stejně tak, jako se vám na sobě určitě některé věci líbí, tak se vám jiné nelíbí. Je jen velmi málo lidí, kterým se na sobě líbí všechno (buď jsou totálně osvícení, anebo spíš mají psychickou poruchu). Stoprocentně tyhle věci ale nebudou až tak strašlivé, aby vás kvůli nim nemohl mít nikdo rád, ne?
Uvědomte si, že:
– i lidé, kteří si myslí, že je nikdo nemá rád, často mají přátele,
– i lidé s nízkým IQ mají přátele,
– i ti nejvíc obézní lidé mají přátele,
– i lidé bez zvláštního charizmatu mají přátele.
Naše různé povahové či vzhledové vlastnosti automaticky nepředurčují, zda si najdeme přátele, nebo ne. Mám pro vás tedy dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva je, že váš nedostatek přátel není způsobený tím, že je s vámi něco špatně. Špatná zpráva je, že je to i tak vaše chyba. A to kvůli tomu, že se dost nesnažíte.
Možné projevy vašeho nesnažení:
– nesnažíte se udržovat hezké vztahy z minulosti,
– nesnažíte se navazovat kontakty s novými lidmi,
– málo se na ostatní usmíváte, a tak působíte uzavřeně,
– mluvíte poskrovnu, a tak vás ostatní nemají šanci poznat,
– nesnažíte se uklidnit se v sociálních situacích (neustále řešíte, co si kdo myslí), a proto působíte jako klubíčko nervů,
– nevíte, jaké kamarády vlastně chcete, takže i kdyby byli kolem vás, nepoznáte je a nenavážete kontakt.
Asi sami tušíte, že pokud se vás týká několik zmíněných bodů, tak to vysvětluje váš ne zcela záviděníhodný sociální život. Když vám to tak nevadí, pak je vše v pořádku. Ale pokud s ním nejste spokojení, nejspíš vás zajímá, co s tím máte dělat?
Odpověď je celkem jednoduchá. Tak, jako zmíněných 6 bodů vedlo k neúspěchu, hádejte, co povede k úspěchu? Ano, dělat těch 6 bodů přesně obráceně. Nemůžete sice změnit všechno najednou, ale zkuste se posouvat pomocí menších akčních kroků.
Další tipy:
– poznávání nových lidí si dejte jako cíl, výzvu nebo osobní projekt,
– nebojte se na lidi usmát a začít se s nimi bavit, zvlášť na společenských akcích,
– je tak snadné v této době najít nové přátele na sociálních sítích – stačí někomu napsat soukromou zprávu a navrhnout jít na kafe,
– podívejte se na film Yes Man – potom zkuste na dalších sedm dní být přesně jako on (vyhledávejte sociální příležitosti a říkejte všemu ano),
– štěstí vždy přálo a bude přát lidem odvážným a akčním.
Další tipy a také osobní příběhy, jak jsem si našla v Austrálii několik desítek kamarádů a sbalila Itala se skútrem (oblíbená pasáž knihy), najdete v Kapitole 4 mé knihy Moudra pro holky.
PS: Chtěli byste dostat na e-mail další články, až vyjdou? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!