Proč se pořád ženu za dokonalostí? Co s tím dělat? Jak k povinnostem přistupovat, aby mě nevysávaly? Dnes se podíváme na pět strategií, které by nám mohly pomoct. Nenechte si ujít dvojku!
Tento článek je určen studentům-perfekcionistům a těm, kteří se chtějí za každou cenu zavděčit, nikdy si nepřijdou dost dobří a zbytečně se ubíjí za své zdánlivé nedokonalosti. Pokud se v tom náhodou nepoznáváte (divila bych se, zvlášť pro české ženy je to bohužel celkem typické), nebojte, i tak si něco odnesete.
Pět strategií pro perfekcionisty
1. Buďte nohama na zemi
‚‚Chtít si pamatovat vše, co jsme kdy četli, je jako chtít si uchovat vše, co jsme kdy snědli.“ Takhle to zní úplně bizarně, že? Přitom pro tolik studentů je tato iluze zdrojem neutuchající frustrace...
Zlobí se na systém, školství, učitele, učebnice a hlavně na sebe, že nedovedou veškerou látku perfektně vstřebat. Něco si přečtou desetkrát, a stejně si z toho pamatují pětinu. Tady je důležité říct, že je to úplně normální. Spíš je „nenormální“ si vše pamatovat.
Naše hlavičky jsou dokonale nedokonalé. Pamatují si věci záměrně velmi selektivně. Proto když se učíte, buďte rádi, že si pamatujete alespoň něco a nesnažte se si hned diagnostikovat poruchy pozornosti a paměti.
2. Pochopte svůj perfekcionismus
Pokud se budete snažit svoji touhu po dokonalosti pochopit, tak nad vámi přestane mít takovou moc. Příčin může být mnoho, ale nabídnu jednu častou.
Nejrozšířenější strach „co když nejsem dost dobrá/ý“ některé z nás motivuje k tomu snažit se svoji „malost“ kompenzovat dokonalostí. Hlásek tam uvnitř nám (ne)slyšitelně radí: „Pokud eliminuješ úplně všechny své nedostatky a chyby, pak už na tebe nebude moct nikdo nic říct a ty i já budeme v bezpečí.“ Do jisté míry je toto (ne)vědomé uvažování přirozené, ale právě ta míra je tam důležitá.
3. Hon za dokonalostí je někdy převlečená nechuť nebo lenost
Někdy je touha po perfektním výsledku spíš skrytá prokrastinace. Místo toho, abychom dělali to, co máme, tak si vybarvujeme „k dokonalosti“ nadpisy kapitol v sešitě. Znáte to?
Tady nezbývá, než aby byl člověk k sobě upřímný a snažil se porozumět, jestli je v danou chvíli honba za dokonalostí spíš užitečná, anebo ne.
4. Nemůžete se dokonalosti vzdát? Vyberte si jednu věc.
Pokud jste jako já, nejraději byste měli všechno perfektní a krásné. Bohužel život člověku každou chvíli připomíná, že to tak nejde. Život sám o sobě JE nedokonalým. Pokud se o dokonalost (lidmi vymyšlený, v přírodě neexistující koncept) soustavně snažíme, vlastně bojujeme s životem samým. Snažíme se ho nějak ošálit, snažíme se ho přemoct, snažíme se mu ukázat, že my na to máme. Kdo se ale nakonec cítí ošálen a přemožen?
Pokud v sobě tuto touhu máte nainstalovanou, asi už navždy tam do určité míry bude. Zkuste si vybrat jeden nebo dva předměty, kde si toto dovolíte. Věnujte té oblasti čas navíc a nic si nevyčítejte. Já jsem to takto vždycky měla s jazyky. Moje sešity i znalosti angličtiny, francouzštiny a japonštiny na tom byly výrazně líp než matematika, fyzika a chemie. Nemá cenu se předřít tam, kde svoji budoucnost nevidíte.
5. Lepší než dokonalé je dost dobré
Moc se mi líbí jedna pomůcka, kterou často sama využívám. Místo toho, abych se stále potácela mezi dvěma kategoriemi „je to dokonalé“, a když ne, tak „je to špatné“, snažím se věci vidět v rámci spektra, bodů nebo procent.
Například mohu žehlit košili – všichni se asi shodneme, že vyžehlit ji perfektně je nemožné. Ale v momentě, kdy se dostanu na pomyslných 70 % nebo sedm bodů z deseti, tak si mohu říct: „Tak, teď už je to dost dobré a mohu od toho odejít.“ Tuto strategii lze aplikovat na většinu věcí.
Dalších pět mindset-changing přístupů k dokonalosti najdete v Kapitole 15 mé knihy Moudra pro holky.
Komu by se dnešní článek mohl hodit? Přepošlete jim ho.
PS: Chtěli byste dostat na e-mail další články, až vyjdou? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!