Nejčastěji s klienty řešíme vztahy. V závěsu jsou tři témata: nízké sebevědomí, strachy/úzkosti a nízká sebedisciplína, prokrastinace či lenost.
Je běžné, že si psychologové v rámci své práce s klienty formují různé teorie. Jedna z mých mnoha teorií na základě intenzivní šestileté praxe je, že malé sebevědomí, velký strach a prokrastinace jsou vlastně sourozenci.
Mnoho lidí se upne na jednoho jako na „zloděje svého štěstí“, ti bystřejší se občas sami sebe ptají, jestli se to náhodou nějak neprolíná. Mají pravdu, prolíná, chodí spolu dokonce za ručičku. Vysvětlíme si proč.
Malé sebevědomí, strach a prokrastinace jsou sourozenci. Objeví se jedno, další dvě na sebe nenechají dlouho čekat a bum, máme trojčata.
Nejprve ale musíme všechny tři fenomény normalizovat a nastavit si zdravé, realistické očekávání.
Strach je běžná emoce, patří k nám asi jako ruce nebo oči. Nechtějte se strachu zbavit, nepovede se vám to. Máte pocit, že se vás strach netýká? Pak se nacházíte někde vysoko na psychopatickém spektru. To není dobře. Tedy ne až tak pro vás, jako pro vaše okolí.
Nízké sebevědomí – pochybnosti o sobe opět zcela patří k normálnímu člověku. Je přirozené, že nechceme dělat zbytečné chyby, že chceme, aby nás okolí mělo rádo, že chceme být zdraví, hezcí, úspěšní a zabývat se něčím smysluplným. Když nějaká oblast pokulhává, může to sebevědomí ovlivňovat. To je normální a logická reakce naší psychiky.
Prokrastinace, nízká sebedisciplína či lenost – to jsou jevy, které k nám patří od nepaměti. Jsme nastaveni tak, abychom chtěli získat co nejvíc za co nejmenší námahu. Tenhle přístup ale vždy nevede ke spokojenosti. Spíš to tak máme naprogramované proto, abychom se zbytečně neuhnali, když to není potřeba a šetřili síly na horší časy.
Tak jsme si teď ujasnili, že je většina z nás úplně normálních. Co když nám to ale stejně vadí? Co když nechceme být „jen normální“? Nebo co když cítíme, že nám to malé sebevědomí, velké strachy a častá prokrastinace až moc zasahují do života? Gratuluji, chcete od života víc. A to je dobře!
Co s tím tedy dělat? Zkuste začít tím, že přestanete tyto tři sourozence vnímat jako nepřátele. Podívejte se na ně jako na informátory, kteří vám chtějí něco říct, na něco upozornit.
Obvykle půjde o to, že po vás vlastně chtějí nějakou změnu. No ale však to vy chcete taky, ne? Takže nejde o nepřátele, naopak – mají stejný cíl jako vy! A to je zlepšit se. Mít hezčí život.
Takže co vám chtějí sourozenci říct? Co vám našeptává třeba pocit nízkého sebevědomí? Co by ten pocit řekl, kdyby mohl mluvit? Možná: „No, já totiž nevím, na čem bys to své zdravé sebevědomí chtěla stavět...“ Aha!
Takže o čem to je? Je to o tom, že si musíte jednou provždy uvědomit, že už jste vlastně leccos v životě zvládli a dokázali, takže začít sebevědomí stavět na tom? Nebo vám opravdu chybí materiál na stavbu, takže je potřeba se dát do práce?
Co vám našeptává strach? „Chceš se pustit do podnikání, ale co když to nevyjde?“ Tady člověk potřebuje použít hlavu a racionálně posoudit, jakou má ten strach funkci. Chce vás odradit od hlouposti nebo spíš jen podpořit v obezřetnosti a připravenosti?
Pokud se bojím skočit ze skály do neznámé vody, pak jde o to první. Co se ale podnikání týče, je to většinou to druhé. Odvaha není o absenci strachu, ale jednání i přes strach. Strach vás chce jen trochu ochránit ve smyslu „dvakrát měř, jednou řež“, „udělej si plán“, „nastuduj si x a y“. A to je zcela v pořádku, ba dokonce jde o moudrý přístup.
Být odvážný neznamená nemít strach. Odvaha je spíš umění se se svým strachem nějak domluvit, strčit ho do kapsy a jít tu věc udělat i tak.
A nakonec, copak by pošeptala vaše prokrastinace či lenost? Třeba: „Chce se ti do toho vůbec? Je to opravdu důležité?“ Víte, prokrastinace je celkem záludné téma, to bych nechala na někdy jindy. Řešení spočívá většinou ve zlepšení životního stylu a stanovení si vize, více o tomhle později.
Hlavní bod, ke kterému jsem se chtěla dostat skrz tento článek je však toto – někdy si myslíme, že jde o strach, ale ona je to vlastně lenost. Lenost si jen nasadila kalhoty strachu! A obráceně. Strach si jen oblékl sukni lenosti! A takto bychom mohli libovolně zaměnit všechny ty tři sourozence tam a zpátky. Proč? Jde totiž často o začarovaný kruh.
Malé sebevědomí u mnoha lidí způsobuje prokrastinaci.
Dlouhodobá prokrastinace vždy vede ke snížení sebevědomí.
Nízké sebevědomí způsobuje zvýšení různých strachů.
Strach vede k neaktivitě, tedy prokrastinaci a lenosti.
Tam a zpátky, dokola. Jak už jsem psala, jde o „trojčata“.
To znamená, že často skutečně ani nelze říct, co je co, nebo co bylo první. Někdy je fajn se v tom trochu pošťourat a přijít tomu na kloub, někdy je lepší přejít rovnou k řešení. A to je jaké?
Nízké sebevědomí – jednou provždy si ujasnit své kvality a úspěchy, na kterých sebevědomí můžete stavět. Pokud to co máte pocitově či rozumově nestačí, musíte si ujasnit, co by se tedy muselo stát, aby se vaše vnímání sebehodnoty zvýšilo a pak se dát do práce.
Strach – pochopte, že je to informátor, ne nepřítel. Co se vám snaží říct? Jak vám chce pomoci? Vyslechněte ho a pak se logicky rozhodněte, jak k němu přistoupíte. Jestli půjdete od toho a nebo budete odvážní a půjdete do toho s opatrností i přes strach.
Prokrastinace – chce to zlepšit disciplínu skrz zdravější a chytřejší životní styl – pohyb, strava, pravidelný spánkový režim, omezení alkoholu, ranní a večerní rutiny, vedení diáře, stanovování cílů a další. Také to bude chtít si vytvořit příjemnou a motivující životní vizi. To abyste věděli, proč vlastně všechno tohle děláte, a o co tedy přijdete, když budete lemry.
Trápí tě prokrastinace? Vytvoř si příjemnou a motivující životní vizi. To abys věděl/a, o co přijdeš a nad čím jednou budeš v důchoďáku plakat, když teď budeš lemra.
A nezapomeňte na to hlavní! Někdy se jeden sourozenec převleče za druhého. A někdy se vzájemně pošťuchují a těžko říct, kdo si začal první. Ale to je leckdy už fuk. Chce to holistický/celostní přístup a tedy postupně srovnat všechny do latě.
Zkuste to nejdřív sami a když to nepůjde nebo to bude moc pomalé, najděte si pomocníka. Držím vám palce! Tuhle proměnu zvládlo už mnoho lidí, což znamená, že to můžete dát i vy.
Líbil se vám tento článek a rádi byste čas od času dostali ode mě na e-mail nový? Přihlaste se k odběru zde. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se nemusíte o nic bát, slibuji!