Jak namotivovat sám sebe? Proč je motivace tak nestálá? A proč vlastně motivaci potřebujeme?
To jsou tři zásadní otázky, na které bych vám chtěla odpovědět v dnešním článku, jehož téma jste si odhlasovali na mém Instagramu ve stories. Jako psycholog a kouč řeším toto téma s klienty denně, a tak mám k problematice co říct. Dnes se s vámi o něco z toho podělím.
Přečtením textu získáte či si osvěžíte informace, vhledy a techniky týkající se onoho chtěného, avšak prchlivého stavu. Jaké by to bylo, kdyby se nám podařilo alespoň trochu ustálit přítomnost motivace v našich životech a díky tomu snadněji dotahovat věci do konce a dosahovat svých cílů? Pojďme na to!
1. Proč vlastně motivaci potřebujeme?
Jak napovídá kořen slova motivace, v jádru jde o nějaký „motiv“. Motiv říká, že: 1. něco chci, 2. mám své proč. A mezi začátkem a cílem povede nějaká cesta složená z jednotlivých kroků.
Teď mi řekněte, jak se chcete do něčeho pustit, pokud byste motivaci neměli? Přitom se o to každý den mnoho lidí pokouší. Viní se, že nemají motivaci (nebo energii, čas, znáte to...), ale vlastně nemají vyjasněný svůj MOTIV.
Říká se, že pokud cílíte na NIC, pokaždé se trefíte. Na motivaci se tedy dívám celkem pragmaticky, ne jako na něco kouzelného. V zásadě jde podle mě o dvě věci.
Znám svůj MOTIV. Tedy vím, KAM jdu a PROČ. Pokud bychom použili motiv v rámci detektivky – vrah ví, KOHO chce zabít a PROČ. A mezi těmito dvěma body je nějaká cesta složená z kroků, které k cíli povedou.
Nějak mě ten motiv VZRUŠUJE. Tedy musím si od něj slibovat, že to bude k něčemu dobré. Například se těžko hledá motivace na učení se cizího jazyka, pokud nemám v nejbližší době naplánovanou cestu či emigraci do jiné země. Těžko budu hledat motivaci v rámci studia medicíny, pokud ve skrytu duše již teď vím, že lékařem vlastně být nechci. Ten cíl mého motivu mě musí naplňovat příjemným očekáváním a radostí. Něco z toho budu mít já anebo mé okolí, ideálně obě strany. Pokud tam toto není nebo to nevidím, nemá ani cenu se do něčeho pouštět.
Tato sekce nám odpověděla na otázku, proč motivaci vlastně potřebujeme.
2. Proč je motivace tak nestálá?
Protože i naše pozornost a myšlenkové a emoční pochody jsou nestálé. Nedovedeme se v jeden moment soustředit na několik věcí najednou. Pokud se tedy motivace ve své podstatě skládá z namotivovaných myšlenek a pocitů, je to, dalo by se říct, „problém“ (a máme ho všichni). Neboť jak víme, myšlenky i pocity jsou samy o sobě velmi nestálé. Přichází a odchází. Kdy jste naposledy měli jednu myšlenku celý den? Nebo jeden pocit celý den? Jako že se Lucie jmenuji, garantuji vám, že nikdy. A je to tak úplně v pořádku. Když tedy víme proč je motivace tak nestálá, nabízí se otázka, jak si tyto myšlenky a pocity stále nějak navozovat. Sebemotivace je totiž jako osobní hygiena. Vydrží vám jen chvíli.
Elon Musk pronesl perlu na sociální síti Clubhouse. Posluchač se ho zeptal, jak by povzbudil jeho, začínajícího podnikatele. Elon mu řekl: „Pokud potřebuješ od ostatních povzbuzení, ani s podnikáním nezačínej.“ Upřímně, souhlasím s ním. Jak dlouho nám totiž takové povzbuzení vydrží? Pravdou je, že potřebujeme umět povzbudit, podpořit a namotivovat sami sebe. Jen my jsme se sebou 24/7. Jakékoli povzbuzení či motivace od okolí je spíš milá třešnička na dortu, než abychom se na ně spoléhali jako stavební kámen pro své snažení.
3. Jak motivovat sám sebe?
Chceme-li si tuto „zlatonku“ udržet, budeme se muset motivací obklopit na různých úrovních:
kognitivní/myšlenková rovina (například mít po bytě vyvěšené papírky s důvody, proč něco chceme),
emoční (vizualizace si výsledku a dovolení si radosti a vděčnosti již teď),
vizuální (vision board, relevantní fotografie po bytě, na pozadí telefonu, apod.),
behaviorální (úroveň chování – nastavím si zvyky, které podpoří akci vedoucí k cíli),
sociální (obklopím se lidmi, kteří jsou pozitivní, ví víc než já, mají podobný cíl, můžeme spolupracovat, hecovat se),
zdravotní (zdravý, hormonálně vyrovnaný člověk, bude vždy motivovanější k akci),
tělesná (skrz pohyb si vyplavujeme endorfiny a serotoniny, které vše usnadní),
psychické zdraví (skrz terapii či koučování mohu přijít na mně skryté důvody, proč je motivace u mě problém),
sebevědomí, sebeláska a sebedisciplína (mám-li se rád/a, vím, že si zasloužím pracovat na svých snech a sklízet ovoce svých snažení).
Pěkný a celkem vyčerpávající seznam, že? Naštěstí nemusíme využít všechno, stačí si vybrat jen něco.
Protože jde o článek na blogu a ne knihu, nerozvádím jednotlivé tipy do kroků a návodů. S trochou snahy a sebekoučování s tužkou a papírem to dovedete sami. Věřím ve vás!
S motivací také úzce souvisí dvě témata dnešní doby – prokrastinace a perfekcionismus. Věnuji jim dvě celé kapitoly v mé knize Moudra pro holky. Pokud se s nimi potýkáte, vřele doporučuji koupi knihy zvážit. Stojí zlomek částky za mou konzultaci a věřím, že dovede nahradit i několik hodin práce se mnou.
PS: Líbil se vám tento článek a rádi byste čas od času dostali ode mě na e-mail nový? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!