top of page
  • Obrázek autoraLucie Thomas, M.A.

Sebedisciplína jako sebeláska

Kdo již četl moji knihu Moudra pro holky, zná osm pilířů hezkého vztahu k sobě. Dnes se podíváme na jeden z nich.


Disciplína jako sebeláska

Jednou z forem sebelásky je i sebedisciplína. Měj své cíle a sny, a vytrvale si je plň. Jsi totiž ten jediný, kdo to pro tebe může udělat.


Sebeláska není primárně o tom říkat si do zrcadla jsi krásná a šikovná – i když to je nepochybně u všech z vás pravda! Spíš věřím tomu, že jednou z nejvyšších forem sebelásky je sebedisciplína. Nemarnit čas, příliš neprokrastinovat a naplnit si čas aktivitami, které jsou užitečné či příjemné pro nás a/nebo pro ostatní.


Neznamená to neodpočívat. Přestat se koukat na seriály. Dělat něco užitečného od rána do večera. Pro každého může sebedisciplína znamenat něco jiného... Pro mě je to třeba pravidelně se hýbat, věnovat se psaní a jiným kreativním činnostem. Mít slušný spánkový režim. Každý večer uklidit. Každé ráno si ustlat. Mám prostě nějaký standard, jak by mé dny měly vypadat (a ten se časem mění a vyvíjí).


I já mám samozřejmě dny, kdy to všechno nejde nebo je to těžší, jen je nechci mít moc často. Zažila jsem v životě období, kdy moje sebedisciplína za moc nestála a popravdě bych tím nechtěla projít znovu. Člověk se totiž po určitém čase začne mít míň rád. Sebedůvěra i sebeláska jdou pomalu ale jistě dolů. A to za to nestojí.


Ještě jednou – mít sebedisciplínu neznamená se udřít. Je fakt, že v naší společnosti je mnoho pracovitých, pilných lidí. Těm možná v rámci pozitivního vztahu k sobě nechybí sebedisciplína, ale trochu jiná ingredience. Ale o tom zase někdy příště.


Komu by se dnešní článek mohl hodit? Přepošlete jim ho.



PS: Chtěli byste dostat na e-mail další články, až vyjdou? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!

bottom of page