Kdo již četl moji knihu Moudra pro holky, zná osm pilířů hezkého vztahu k sobě. Dnes se podíváme na jeden z nich.
Jednou z forem sebelásky je i sebedisciplína. Měj své cíle a sny, a vytrvale si je plň. Jsi totiž ten jediný, kdo to pro tebe může udělat.
Sebeláska není primárně o tom říkat si do zrcadla jsi krásná a šikovná – i když to je nepochybně u všech z vás pravda! Spíš věřím tomu, že jednou z nejvyšších forem sebelásky je sebedisciplína. Nemarnit čas, příliš neprokrastinovat a naplnit si čas aktivitami, které jsou užitečné či příjemné pro nás a/nebo pro ostatní.
Neznamená to neodpočívat. Přestat se koukat na seriály. Dělat něco užitečného od rána do večera. Pro každého může sebedisciplína znamenat něco jiného... Pro mě je to třeba pravidelně se hýbat, věnovat se psaní a jiným kreativním činnostem. Mít slušný spánkový režim. Každý večer uklidit. Každé ráno si ustlat. Mám prostě nějaký standard, jak by mé dny měly vypadat (a ten se časem mění a vyvíjí).
I já mám samozřejmě dny, kdy to všechno nejde nebo je to těžší, jen je nechci mít moc často. Zažila jsem v životě období, kdy moje sebedisciplína za moc nestála a popravdě bych tím nechtěla projít znovu. Člověk se totiž po určitém čase začne mít míň rád. Sebedůvěra i sebeláska jdou pomalu ale jistě dolů. A to za to nestojí.
Ještě jednou – mít sebedisciplínu neznamená se udřít. Je fakt, že v naší společnosti je mnoho pracovitých, pilných lidí. Těm možná v rámci pozitivního vztahu k sobě nechybí sebedisciplína, ale trochu jiná ingredience. Ale o tom zase někdy příště.
Pojďme se nyní podívat na jednu praktickou radu.
Pozor, tohle dělá mnoho lidí špatně – chtějí se stát disciplinovanými ze dne na den, přeneseně z nuly na sto. Řeknou si – od pondělí budu pít dva litry vody denně, cvičit každý den a přestanu jíst sladké. Z vlastní zkušenosti – toto nefunguje déle jak dva dny.
Moje rada zní – zkuste dělat menší změny a vždy si dát alespoň týden na jejich zažití. Například...
Týden 1: začínám den sklenicí vody
Týden 2: před spaním si udělám tři protahovací cviky
Týden 3: sladké si nedopřeju každý den, ale každý druhý den
Týden 4: po snídani budu dělat 20 dřepů
Zní vám to až moc jednoduše? To je dobře. Protože jedině tak se z toho může stát systém, který vám vydrží dlouhodobě, a na kterém můžete dále stavět. A to je potom ta skutečná sebedisciplína.
Pokud vám to i takhle přijde těžko splnitelné, doporučuji si najít kouče. Hodnota kouče není jen v tom, že vám pokládá otázky a radí vám. Moji klienti si pochvalují, že až díky naší spolupráci se jejich disciplína zvýšila, protože na to najednou nebyli sami. A také cítili závazek plnit svá předsevzetí, neboť věděli, že se jich na to na příští konzultaci budu ptát. :-)
Pokud se bojíte do sebe a svého rozvoje investovat, zkuste jako kouče nejdřív využít svého partnera nebo kamaráda. Není to plnohodnotná náhrada, ale stojí za pokus.
Komu by se dnešní článek mohl hodit? Přepošlete jim ho.
PS: Chtěli byste dostat na e-mail další články, až vyjdou? Zde se můžete přihlásit k odběru. Nemám ráda spam stejně jako vy a tak se ho nemusíte bát, slibuji!